Prohledat tento blog

středa 22. ledna 2014

Dakarka, pokračuji stavbou kabiny

Našel jsem zase kousek času a pokračuji ve stavbě papírového modelu Tatra 815 VE Dakar z roku 1986.
(ve skutečnosti jsem práci na fotkách níže dělal 2.1.2014, ale dokumentuji to na web až dnes)
Kabina je asi to nejzajímavější z celého tohoto modelu a zároveň i nejsložitější. Je docela honička poslepovat všechny ty malé díly zejména kolem stupaček tak, aby nezpůsobily šikmé tažení na bocích kabiny. To má pak ten důsledek, že je kabina křivá a špatně se nasazuje a pasuje k ostatním dílům.
V důsledku to pak celé může vypadat hodně amatérsky, když jakákoli osa auta je jiná než osa kabiny nebo korby.
Tak jisté možnosti tu sou. Jednak hned při lepení. Lepidlo je dobré v takto kritických pasážích stavby používat ředěné aby trvalo déle, než zatuhne tak, že již papírové díly nelze oddělit bez vzájemného poškození.
Další možnost je špatně slepené díly odmočit. Herkules povolí. Stejně jako zatuhlý štětec lze odmočit, půjde to i díly. Ale tohle je spíš teorie. Osobně jsem tohle nezkoušel. Spíš to mám jako nápad co dělat v nouzi.
Třetí možností je díly rozstřihnout a spojit je znovu pomocí dalšího papírového dílu.


Docela se mi ale při stavbě dařilo a zdá se, že to dopadlo docela dobře. Některé díly jsem musel podlepit protože původní díly byly ještě v placatém stavu přeložené. Vystřihovánka zažila několik stěhování, někde se to prostě přeložilo.
Stupačky byly náročné. Ty díly sesadit s blatníkem a s bokem kabiny tak aby to sedělo pěkně bylo prostě těžké.
Střecha si také sedla pěkně.
Velice se mi osvědčilo sesazovat díly nejprve nasucho, bez lepidla. Tím se ujistím, že díly nepotřebují nějakou další úpravu, že jsou dobře naohýbané.

Když jsem nakousl ohýbání, použil jsem nařezávání líce. Jako kluk jsem rýhoval vypsanou propiskou. Dnes ale mám skalpel v podobě zalamovacího malého nožíku a lomy prostě naříznu. Naštěstí se mi nepovedlo nic proříznout, ale člověk musí být opatrný. Stačí přitlačit a je to.
Nevýhoda nařezávání je, že po ohnutí dílu vznikne na jeho místě bílé místo. Proto se pak musí retušovat.
Trochu jsem se toho obával, protože trefit stejnou barvu nemusí být snadné.
Před časem moje žena začala malovat s akvarely. Jedny barvičky od Koh-I-Nooru jsme jí zabavil. Jsou to velice kvalitní barvy pro umělce s vysokou hustotou pigmentu. Stačí tedy málo a barva je jasná a sytá.
Například tu červenou barvu která je na vystřihovánce použitá, tu jsem míchal ze 3 barev. Jas se šteluje ředěním barvy.
Sem tam je vidět, že odstín barvy není 100% stejný, ale většinou je to velice podobné. Jěstli někdo také retušujete modely, tak tyhle kohinorky mohu jedině doporučit. Zde je oddkaz: Barvy vodové.

Zde je několik fotografií:












Žádné komentáře:

Okomentovat